První z legendárních samopalů, zkonstruovaný generálem J. Thompsonem. Tato verze byla nabídnuta americké armádě, ta však o ni navzdory úspěšným testům neprojevila zájem. Většina vyrobených kusů tak skončila v Jižní Americe a ve sborech americké police. Zbraň byla mimo jiné nabízena i Československu. Zasobníky na 20, 30, 50 či 100 nábojů.

Speciální varianta samopalu Thompson, nabízená americké armádě jako náhrada za lehký kulomet BAR 1918. Zbraň používala náboj .45 Remington-Thompson s větším výkonem než .45 ACP. Bylo možné ji vybavit dvojnožkou a pod hlavní měla úchyt pro bajonet (uvedená hmotnost je včetně tohoto příslušenství). Vojáci však o tento model neprojevili zájem.

Pravděpodobně nejznámější verze samopalu Thompson, určená pro civilní trh a pro policii. U amerických policejních sborů se malé množství těchto zbraní používá dodnes. Samopal se však nejvíc proslavil jako zbraň gangsterů v době prohibice. Zasobníky stejné jako u modelu 1921.

První model samopalu Thompson zavedený oficiálně do výzbroje americké armády. Na rozdíl od původní verze měl klasické rovné předpažbí bez pistolové rukojeti. Po vypuknutí II. s větové války se samopal dostal i do výzbroje britské armády. Kapacita zásobníků stejná jako u modelu 1921.

Samopal zavedený za II. světové války jako výzbroj námořnictva. Na rozdíl od většiny zbraní této kategorie u něj dochází k výstřelu vypuštěním úderníku ze zadní polohy, což se kladně projevilo na přesnosti jednotlivých výstřelů. Samopal však byl pro drsné podmínky na bojišti příliš složitý a náročný na údržbu.

Varianta samopalu M-50, vybavená sklopnou ramenní opětkou. Byla určena pro výsadkáře a pro tankisty.

Samopal Thompson byl sice oblíbený a účinný, ale také drahý. Proto vznikla nejprve méně nákladná verze M1, která se odlišuje i změnou mechanismu - z částečně uzamčeného závěru na závěr neuzamčený. Zbraň měla rovné předpažbí a rovný povrch hlavně.

Ještě více zjednodušená verze samopalu M1. Oproti ní má pevné dioptrické hledí a pevný zápalník v čele závěru. Americké armádě zbraň sloužila ještě za války ve Vietnamu, dodnes ji najdeme ve skladech amerických policejních sborů a můžeme se s ní setkat v mnoha zemích třetího světa. Samopaly, dodané za II. světové války pro Titovy partyzány, byly používany ještě začátkem 90tých let v bojích na Balkáně.

Jeden z návrhů na nástupce osvědčeného, ale výrobně náročného Thompsonu. Výrobcem byla známá společnost Marlin Firearms. Armáda nakonec zavedla samopal M3, produkce modelu M2 proto skončila už v roce 1943, po zhotovení 400 kusů.

Samopal, známý pod přezdívkou "Grease gun" představoval náhradu za finančně náročný M1A1. Jednalo se o účelovou, levnou zbraň s možností pouze plně automatické palby. Pro svou nižší přesnost však byla méně oblíbená než její předchůdce. Bojové nasazení ukázalo některé nedostatky nového samopalu, snahou po jejich odstranění vznikla známější verze M3A1.

Kvalitní samopal, který se však objevil v nevhodnou dobu. Prototyp ráže .45 ACP přišel v době, kdy armáda používala samopaly Thompson, do výroby se dostala verze pro 9 mm. Většinu z asi 15 000 kusů používali Nizozemci, malé množství sloužilo u tajné služby OSS. Zajímavostí jsou dva spojené zásobníky umožňující rychlou výměnu. 

Ještě více zjednodušená verze samopalu M3, zavedená v roce 1944 jako standardní samopal americké armády. Závěr nemá napínací mechanismus, pouze je v něm otvor pro prst. Samopal sloužil ve válce v Koreji, Vietnamu a poslední kusy byly ve výzbroji osádek techniky ještě za operace „Pouštní bouře.“

Samopal vyvíjený po druhé světové válce, konstruktérem byl David Marshall Williams. Zbraň neměla žádná mířidla, používala nábojový pás místo zásobníku a střílela pouze dávkou. Americká armáda o ní neprojevila zájem, údajné nabídky ze zahraničí pak vlastenecky smýšlející Williams odmítl. Vzniklo tak pouze několik prototypů.

První sériově vyráběná konstrukce G. B. Ingrama a jedna z prvních zbraní umožňující měnit režim střelby tlakem na spoušť. Vyráběl se dvou verzích, policejní (pažbička) a vojenské (rovné předpažbí). Používán několika policejními sbory, dále v Portoriku, Peru a v kubánském námořnictvu. 

V 60tých letech chtěla armáda Spojených států nakoupit švédské samopaly Carl-Gustav pro použití ve válce ve Vietnamu. Švédsko jim to v souladu se svou zbrojní politikou odmítlo, takže Američané začali s výrobou kopií. Zbraň byla ve výzbroji námořnictva, police a dočkala se i samonabíjecí verze pro civilní trh.

Malorážový samopal, určený pro americkou policii. Může používat zásobníky o kapacitě 165, 177, 220 a 275 ran. Zbraň sice vynikala velkou kadencí, použitý náboj však neměl pro použití u policie dostatečné parametry.

Kompaktní samopal, jehož konstrukci ovlivnil izraelský UZI. Má sklopnou ramenní opěrku a může být vybaven tlumičem hluku. Ačkoliv není příliš přesný, dobře se prodával jak v USA, tak v jiných zemích. Tradiční zbraň amerických drsných hochů z ulice. Mimoto vhodný pro bezpečnostní činnost.

Známý též jako Ingram model 11 je zmenšenou variantou samopalu MAC-10. Kromě rozměrů se liší především ráží. Kromě 9 mm Para se vyrábí i v ráži .38 ACP. Podobně jako jeho předchůdce je ceněn pro svou skladnost a kadenci a zatracován pro nepřesnost.

Jeden z prototypů firmy ITM. Má dvě hlavně nad sebou, obě se závitem pro tlumič hluku. Umožňuje plně automatickou palbu z obou hlavní současně. Jeden zásobník v pistolové pažbičce slouží pro přesnější střelbu z horní delší hlavně, pro spodní hlaveň je určen delší zásobník v rukojeti. Zbraň má sklopnou ramenní opěrku.

Eugenem Stonerem navržená zbraň byla původně určena jako skladná obranný samopal pro podnikatele a politické činitele na cestách do Jižní Ameriky a Evropy. Projektu však udělal čáru přes rozpočet zákaz plně automatických zbraní v USA. Myšlenka byla později napodobena v Rusku (PP-90) a přes něj na Ukrajině (Goblin).

Výrobek firmy La France ze San Diega. Vychází z pušky M16A2, kterou firma rovněž vyráběla a byl určen především pro policejní jednotky, které požadovaly zbraň s větším zastavovacím účinkem, než poskytuje běžně používaný náboj 9x19 mm. Zásobník zbraně je stejný jako u samopalů typu Thompson.

Prototypový výrobek firmy ITM. Má zdvojený závěrový systém a dvě hlavně, horní v ráži 7,62x51 a spodní v 9x19. Zbraň může střílet v obou rážích v plně automatickém režimu a stejně tak lze střílet z obou hlavní současně. Zbraň je navržena pro plošné vykrytí střelbou. Zásobník pro náboje 7,62x51 bubnový (125 ran). 

Jedna z plně automatických zbraní ze sortimentu firmy Calico. Jde o krátkou (M960A) a dlouhou (M955A) verzi s výsuvnou ramenní opěrkou. Kupodivu nepřinesl žádný větší komerční úspěch, a to ani u vládních organizací. Samopal Calico tak skončil jako dekorace ve sci-fi filmech.

Přímý nástupce samopalů typu Ingram (MAC), kterým se podobá vzhledem i charakteristikami. Vyrábí se v několika variantách, včetně samonabíjecí, se sklopnou ramenní opěrkou a také v ráži 9 mm Browning krátký. Samopal byl vyvezen, byť v menších počtech, do několika států, mj. do Nizozemska.

Americká představa o moderním samopalu. Konstrukčně vychází z osvědčených izraelských UZI, což je na vzhledu patrné. Ačkoliv se dostal do výzbroje několika policejních sborů, v konkurenci UZI a německých HK se na trhu příliš neprosadil.

Samopal na bázi karabiny M4, má stejné ovládací i prvky i rozborku. V hojné míře je používána v amerických federálních agenturách (včetně DEA) a policejních sborech. Vyrábí se v několika verzích, včetně civilní poloautomatické a modelu s třírannými dávkami. Stále se dobře prodává.

Zkrácená verze Colt Model 635 se zjednodušenými mířidly

Zvláštně vypadající návrat amerického samopalu k ráži .45 ACP. Zbraň se zatím nedostala do sériové výroby, nicméně zkoušky prototypu údajně prokázaly nevšední střelecké vlastnosti, především přesnost v cíli. O samopal projevila zájem i americká armáda.