Modifikovaná verze německého samopalu Bergmann MP18, vyráběného společností SIG v Neuhausenu pro dva různé náboje. Jednalo se o 7,65x22 mm pro export do Finska, a 7,63x25 mm určený pro Čínu a Japonsko. Výroba zbraně skončila v roce 1927.

Samopal s dlouhou hlavní a velkokapacitním zásobníkem, určený pro armádu. Má částečně uzamčený závěr, složený ze dvou samostatných, na sebe působících částí. Dalším význačným prvkem je objímka pro zásobník, která ho umožňuje při transportu sklopit do výřezu v předpažbí. Zbraň se vyráběla pro náboje 7,65x22, 9,63x25, 9x19 a 9x25 mm.

Zkrácená verze samopalu MKPS pro policii. Stejně jako u předchozího modelu se jedná o kvalitní, precizně vyrobenou zbraň, která se však kvůli náročné výrobě a vysoké ceně prodávala jen v malých počtech.

Snaha o zjednodušení samopalu MKMS, které by vedlo k nižší výrobní ceně, vedla ke vzniku nového modelu, který měl závěr z jedné části místo ze dvou. Ani to však nepomohlo a zbraň opět žádný úspěch nezaznamenala. Použité náboje stejné jako u původního typu.

Policejní verze vojenského MKMO. Celkový počet vyrobených samopalů všech čtyř variant dosáhl počtu pouhých 1 200 kusů. Kromě některých švýcarských policejních sborů se některé kusy používaly ve Finsku a u švýcarské gardy ve Vatikánu (v tomto případě pro náboj 9x19 mm).

Samopal s neobvyklým kloubovým závěrem (podobným pistoli P-08), zkonstruovaný Rudolfem Furrerem pro armádní zkoušky. Vojáci ho sice přijali, ovšem záhy se zjistilo, že jde o velmi drahou a zbytečně složitou zbraň. Produkce proto skončila po výrobě asi 10 000 kusů. Ty se pak ve výzbroji používaly až do konce 60tých let.

Samopal vyvinutý firmou SIG jako modernější, levnější náhrada za samopaly řady MKMO. Jednalo se o dobře zpracovanou zbraň, nabízenou i v zahraničí, kde však nezaznamenala úspěch. Jediným velkým zákazníkem se stalo Chile. Koncem 50tých let byl MP48 nahrazen modelem MP310.

Rozměrný samopal, střílející z uzamčeného závěru, vyráběný pro firmu Rexim S.A. ve Španělsku. Produkce čítala asi 5 000 kusů, a skončila již roku 1957, kdy Rexim zbankrotoval. Samopal byl nabízen různým státům, ovšem kvůli své složitosti se nedokázal prosadit. Jediným jeho uživatelem se v 60tých letech stala turecká armáda.

Vylepšená, a komerčně také úspěšnější verze modelu MP48. Hlavní změna spočívala v materiálu, nový samopal měl rukojeť vyrobenou z plastu. Samopal se v určitém počtu vyvážel do Jižní Ameriky, a stal se součástí výzbroje některých policejních sborů v zemi původu. Výroba skončila roku 1972.

Švýcarská varianta rakouského TMP. poté, co firma Steyr prodala výrobní dokumentaci společnosti Brügger a Thomet. Na samopalu bylo provedeno kolem dvaceti různých změn, a výsledná zbraň je zavedena u policejních jednotek ve Švýcarsku. Kromě toho ji užívá též indická policie ve městě Mumbai.