Tyto tři samopaly se lišily v podstatě jen kadencí (SI35–semi, RU35-300 ran/min, TN35–700 ran/min). Vyrobeny byly před II. světovou válkou, uplatnění našli u Guardia Civil a později za občanské války. Během II. světové války byly zkoušeny v USA a Velké Británie, pro svou složitost a vysokou cenu však bez úspěchu.

Jako většina podobných zbraní z období 30tých let byl i tento model drahým, kvalitně zpracovaným výrobkem. Jeho malosériová produkce běžela i během občanské války a samopal v ní byl použit oběma hlavními bojujícími stranami.

V základě vnitřně téměř shodná s německou MP40. Z vnějšku vidíme rozdíly např. v pažbě či chladiči. Jako u pozdějších Z-62 zde režim střelby závisí na místě stisknutí spouště (nahoře/dole). Poprvé byly použity v severní Africe v letech 1957-58. Zvláštností je, že kovové části všech standardně vyrobených kusů byly modré.

Po zkušenostech s Z-45 vyvinul Star nový menší a modernější Z-62.(Z-63 se liší jen typem náboje – 9x19 mm). Do výzbroje španělské policie a armády vstoupil až v r.1963 a sloužil až do nahrazení typem Z-70. Zajímavostí je opět přepínání režimu střelby podle stisku spouště: nahoře semi, dole auto.

Známý také pod označením CB 64, byl v průběhu 60tých let vyráběn společností CETME, přičemž produkce dosahovala pouze omezených počtů. Zbraň, nápadně podobná britskému samopalu Sterling, používala buď náboj 9x23 mm (pro použití ve Španělsku) nebo 9x19 mm v kusech určených pro export.

Modernější verze Z-62, vyráběná pouze s nábojem 9x19 mm (dohoda s NATO). Vzhledem je velice podobný předchůdci, přepínač střelby je však již řešen páčkou a vůbec je na něm mnoho nepatrných změn a zlepšení. Trvale byl vyráběn se 40-ti ranným zásobníkem. Opět byl používán v armádě, policii (od 1970) i námořnictvu, kde se udržel dlouhou dobu.

Samopal firmy Star, vnějším vzhledem podobný izraelskému UZI. Z-84 se dostal do arzenálu španělské policie i armády, došlo také k jejímu vývozu do zahraničí. Údajně jde o velice spolehlivý samopal, schopný střelby i pod vodou.