Sovětský samopal, vyráběný od roku 1934 do začátku druhé světové války, kdy byl nahrazen dokonalejším „Špaginem“ 41. Konstrukčně jde o upravenou kopii něm. samopalu Bergmann MP28 pro bubnový zásobník z finského Suomi M31.

Jedna z nejpoužívanějších pěchotních zbraní SSSR ve II. světové válce a populární námět u socialistického realismu.Po válce vyvážen do mnoha asijských a afrických zemí.

Slavný druhoválečný samopal Sudajev, kterého za II. světové války vznikly, také díky velmi levné výrobě, téměř dva miliony. Původně byl určený pro výsadkáře a tankové posádky, nakonec se rozšířil mnohem více. Kopie byly vyráběny v mnoha komunistických režimech.

Samopal určený pro ruské speciální a bezpečnostní síly, založený na konstrukci AKS-74. Výráběné jsou i varianty ráže 9x19 a 7,65x25 mm. Systém zásobníku je zajímavě podobný americkému Calicu.

Ruská odpověď na americký skládací samopal Ares. Je stejně neúspěšná jako její vzor, rozložení sice trvá chvíli, ale pro zamýšlené policejní využití se příliš nehodí samopal, který vypadá a ovládá se, jakoby vypadl z Merkuru.

Nesložitelná plnohodnotná verze PP-90. Díky vylepšené ergonomii a faktu že není potřeba ztrácet čas jejím skládáním je o něco populárnější. Používá se policií a bezpečnostními agenturami, největším kladem je zřejmě možnost skrytého nošení, díky relativně malým rozměrům.

Další z dlouhé řady ruských  policejních samopalů, vyvinutý v polovině devadesátých let. Používá modifikovaný náboj
9mm označovaný jako PMM, který má o něco lepší vlastnosti než standadtní Makarov.

V polovině devadesátých let vyvinut pro ruské speciální síly, kde je dnes v menším počtu používán. Údajně přesná a spolehlivá zbraň, i když celkem všední a ničím zvlášť nezajímavá. Konstrukce vychází z rakouského samopalu Mpi 69.

Samopal jehož první návrhy vznikly už v sedmdesátých letech  je na první pohled značně podobný českému SA 61 Škorpion. A podobně jako Škorpion, je používán hlavně policií a zásahovými jednotkami.

Samopal používaný od roku 2000 ruskou federální bezpečnostní službou. Používá, stejně jako pistole SR-1 Gyurza, novou průraznou munici 9x21. S neprůstřelnými vestami by neměl mít problémy až na 150 metrů.

Modernější konkurent Flashpointem provařeného samopalu Bizon. Primárně používá stejný systém zásobníku (může používat i obyčejný schránkový), ovšem vyjímečně se nejedná o zbraň založenou na AK74, ale jde o zcela novou konstrukci. Předpokládá se policejní využití.

Ruské PDW. Tělo a předpažbí připomíná AK74SU a Gepard používá i některé schodné vnitřní díly. Zbraň může používat většinu 9 mm nábojů (Makarov, PMM, Luger, 9x21, 9x30) a může být upravena např. i pro 7,62x25 TT, .30-M1 nebo .45 ACP. Závěr je vyměnitelný v závislosti na síle náboje.

Další z ruských PDW konstrukcí. Je navržen jako obranná zbraň pro vojenský personál a samozřejmě pro použití policií. Jedná se o moderní zbraň, vzhledem k použití munice 9 mm Luger ji možná čekají i komerční úspěchy.  Zajímavostí je, že rezervní zásobník na 30 ran lze zasunout do zadní části zbraně a použít jako pažbu.

Experimentální prototyp, samopal postavený z pistole Makarov. Rozměry zůstaly až na výšku závěru zachovány, váha se zvýšila na nějakých 1020g. Miniaturní rozměry samopalu nebrání kadenci až 950 ran z minutu.

Samopal postavený na základě PP19 Bizon. Konstrukčně tedy vychází z AK 74U, není už ale přizpůsobený pro velkokapacitní zásobníky používané Bizonem a střílí pouze náboje ráže 9x19. Jedná se o relativně novou zbraň, která je zaváděna kde? No přeci u policie...

Samopal představený v roce 1999 jako takový malý comeback náboje Tokarev 7,62. Jako moderní zbraň používá integrovaný laserový zaměřovač, umožňuje montáž spousty dalšího příslušenství a stejné pohodlí pro leváky jako pro praváky.