Název MORS znamená latinsky smrt. Polská armáda jej zavedla jako standartní samopal v roce 1939, avšak dodávky začaly přicházet až v červnu a tak byl do vypuknutí II. světové války předán jen velmi omezený počet kusů, počet vyrobených kusů je kolem 40-ti. Navrhli jej konstruktéři P.Wilniewczyc a J.Skrzypinski. MORS se vyráběl ve firmě Fabryka Krabinow ve Varšavě.

Děsivě jednoduchý samopal s neuzamčeným závěrem, vyráběn pro potřeby Komendo obronkovoy polsky, od konstruktérů Adamovicze a Englera.

Extrémně jednoduchý samopal na bázi Stenu. Vyráběn partyzány v polních podmínkách, převážně kovářským způsobem. Vyrobeno kolem padesáti kusů. Konstruktér Jan Piwnik.

Samopal s neuzamčeným závěrem, určený do stísněných prostor. Konstruktérem je Opatów Strapoč, výroba byla v podstatě na koleně v několika podzemních zařízeních. Vyrobeno jen pár kusů, z nichž se dochoval jediný. Zbraň prošla nasazením během operace Bouře.

V podstatě polská verze Stenu. Požadavky na konstruktéra Waclawa Zawrotnyho byli jednoduché: vyrobit samopal, který zvládne postavit a obsluhovat i negramotný polský blb. Vyrobeno bylo kolem 700 kusů a nasazeni ve Varšavském povstání.

Samopal na bázi PPS. Za jeho výrobu je zodpovědný T. Kosciuszko. Existovaly tři varianty v počtech 22, 4 a 1 kusu, vyráběné od podzimu 1943 do února 1944. K jejich výrobě se používalo doslova co dům dal, kupříkladu rám jízdního kola na pouzdro závěru.

Polská kopie sovětského samopalu PPS. Lišila se především pevnou dřevěnou pažbou, která obsahovala sadu k čištění. Výroby se ujala firma Cegielski a později LAF. Ve výzbroji zůstala až do roku 1980. Existovala i tréninková verze na .22 LR.

V podstatě se jedná o přestavěnou  pistoli s neuzamčeným závěrem, schopnou střelby dávkou a určenou pro speciální jednotky a osádky bojové techniky. Hlavní důraz byl při konstrukci kladen na malé rozměry. Kromě Polska byla dovážena do Vietnamu a NDR. Účastnila se i několika teroristických akcích.

Pokus o úpravu PM-63 na ráži 9x19 mm Parabellum. Vyrobeno pouze 20 kusů na zkoušky. Podobný osud potkal další verzi, PM-73 v ráži .380 ACP.

Samopal v konfiguraci PDW pro osádky vozidel a speciální jednotky, také jako náhrada za PM-63. Konstrukčně vychází z izraelského UZI, tudíž neuzamčený závěr. Kromě služby v armádě a policii se vyvážel do Iráku.

Verze PM-84 v ráži 9x19 mm Parabellum. V armádě začala nahrazovat původní model.

Modernizovaná varianta PM-84 určená pro export. Vzhledově zcela identická varianta PM-98S se odlišuje lehkou úpravou závěru a kadencí 770 ran/min.

Nejnovější variace na téma PM-84. Změny spočívají v ergonomii, možnosti doplnění o taktické doplňky na RIS lišty a plastovém tělu.