Samopal konstrukčně vychází ze sovětských konstrukcí PPD-40 a PPŠ-41. Z prvně jmenovaného má pouzdro závěru, z druhého všechno ostatní. V padesátých letech ve výzbroji armády nahrazen typem M-56, který byl lehčí a vybavený sklopnou ramenní opěrkou.  

Zbraň vychází z německého samopalu MP40, upraveného pro střelbu sovětským pistolovým nábojem TT. Pod hlaveň je možné připevnit nožový bodák. Jedná se o spolehlivou zbraň, která vydržela v jugoslávské armádě dlouhou dobu a účastnila se i občanských válek na Balkáně v 90tých letech.  

V 80tých letech projevila Jugoslávie velký zájem o československé samopaly Vzor 61 Škorpion. Zbrojovka Zastava získala od ČSSR výrobní dokumentaci a licenční práva, a začala s výrobou identických samopalů, označených M-84 a lišících se pouze ražením. Samopal se velmi dobře prodával do zahraničí.

Malorážový samopal vycházející z rakouského Voere-180. odlišuje se od něj použitím plastů a sklopnou drátěnou opěrkou. Vzhledem k málo výkonné ráži je jeho vojenské či policejní použití velice omezené a s současnosti se už nevyrábí. Zbylé kusy uvolňuje jugoslávská armáda pro export.