Jedna z prvních japonských konstrukcí samopalu. Zbraň používala bubnový zásobník a účastnila se armádních testů, v nichž se utkala s německým typem MP 18. Ten se ukázal jako lepší a spolehlivější, což znaemnalo odmítnutí této zbraně. Ta byla sice ještě jednou zkoušena v roce 1930, armáda ji však opět odmítla.

Samopal s na svou dobu velmi zvláštním prvkem - zásobníkem v rukojeti. Jednalo se patrně o vůbec první sériovou zbraň v této konfiguraci. Japonská armáda samopal odmítla, Typ II Model A se však dostal do výzbroje námořnictva a dočkal se tak bojového nasazení za bojů proti Číně a posléze v II. světové války. Pokusy o export však zhatil používaný náboj.

Poněkud neobvykle vyhlížející samopal. Od Modelu A se na první pohled lišil umístěním zásobníku, který byl v tomto případě těsně před spouští. Zbraň měla rovněž přepínač režimu střelby. Do sériové výroby se nikdy nedostala.

První samopal zavedený do výzbroje japonské armády a námořnictva ve větším počtu. Konstrukce vycházela z německého typu Bergmann. Zbraň měla úchyt pro bajonet a mohla střílet pouze dávkami. Výroba probíhala ve státní zbrojovce Kokura. Mezi vojáky si tyto zbraně oblibu nezískaly, především pro svou velikost a hmotnost.

Verze samopalu Typ 100, vyráběná ve městě Nagoja. Byla určena pro výsadkáře, měla proto do boku sklopnou dřevěnou pažbu. Zbraň trpěla stejnými neduhy jako základní model, například vysokou pravděpodobností výstřelu v případě pádu.

Modifikace samopalu Typ 100. Byla levnější a výrobně méně náročná, měla jednodušší úchyt pro bajonet a pevné dioptrické hledí místo sektorového dioptrického. Celkový počet vyrobených samopalů Typ 100 (ve všech verzích) se odhaduje na 30 000 kusů. Kromě II. světové války se používaly i za čínské občanské války a ve válce v Koreji.

Samopal zavedený v nevelkých počtech do výzbroje japonské armády po II. světové válce. Konstrukčně vychází z amerického M3A1. Objímka na zásobník je prodloužená kvůli usnadnění držení při střelbě. Zbraň může střílet jednotlivými ranami i dávkami. Existuje i varanta Typ 66 s nižší kadencí (465 ran/min).

Samopal určený jako náhrada za obstarožní Typ 65. Konstrukčně vychází z izraelské Mini-UZI. Samopal měl sloužit jako záložní zbraň pro posádky tanků, vozidel nebo obsluhu děl. Výroba trvala krátce a japonská armáda začala tyto zbraně nahrazovat německými výrobky firmy HK.