Zbraň určená jako levnější náhrada samopalů Bergamann, používaných v té době ve Finsku. Cena se skutečně snížila, ale vyskytly se problémy s funkcí zásobníku. Celkově se vyrobilo asi sto kusů, z nichž šedesát odebrala armáda, malé počty pak pohraniční stráž a domobrana, několik se prodalo jako vzorky do zahraničí.

Zbraň vyvinutá ve 20tých letech konstruktérem J. Lahtim. Používá několik typů zásobníků, schránkových nebo bubnových. Existuje i verze s dvounožkou a úchytem na bodák. Zbraň je velice kvalitně zpracována a má slušné střelecké vlastnosti. Používala se v občanské válce ve Španělsku, konfliktu mezi Paraguayí a Bolivií a také v Zimní válce. Několik států ji rovněž vyrábělo v licenci.

Velice zajímavá varianta samopalu Suomi M/31, určená jako výzbroj bunkrů a pevností. Vzniklo pouze 500 kusů, které se podílely na odražení sovětské armády za Zimní války. Ve skladech se několik exemplářů úspěšně dočkalo začátku 70tých let.

Samopal M/31 se v boji dobře osvědčil. Vojáci si ovšem stěžovali na slabší přesnost, způsobenou zdvihem hlavně. Zkušenosti ze Zimní války se tak promítly do další varianty, vybavené kompenzátorem a výrobně poněkud méně náročné. Zbraň zůstala ve skaldech ještě dlouhá desetiletí po skončení II. světové války.

Samopal vznikl jako levnější a jednodušší verze samopalu M 31. Do výzbroje se nikdy nedostal, neboť finská armáda dala přednost samopalu Tikkakoksi M 44. Údajně vznikly pouze tři prototypy. Podle původního návrhu se měly samopaly M 31 na typ M 42 prostě přestavět.

Tento (i na svou dobu) těžký samopal, měl ve výzbroji finské armády částečně nahradit starší M 31. V letech 1943 - 1944 vzniklo několik prototypů, včetně verze pro náboj 9x19 mm. Nikdy se nevyráběl sériově a poslední ranou pro něj bylo objevení nové generace zbraní - útočných pušek. Zbraň stojí na hranici mezi samopalem a lehkým kulometem, podle použitého náboje ho řadíme k samopalům.

Zbraň vznikla úpravou sovětského samopalu PPS-43. Hlavní rozdílem je změna ráže na rozšířenější 9x19 mm a použití rovného zásobníku. Finská armáda ho používala i po roce 1945. V malém počtu se tyto samopaly vyráběly ve Španělsku pod názvem Dux a byly bez většího úspěchu zkoušeny v Západním Německu.

Zbraň vyráběna v letech 1983-1986, a znovu pak v roce 1995. V přední části sklopná rukojeť. Zbraň nemá přepínač střelby, při lehkém stisknutí spouště vyjde jedna rána, při domáčknutí pak dávka. Tento typ nebyl úspěšný, celková produkce činila 400 kusů. Do výzbroje FDF zaveden nebyl.