Základ konstrukce tvoří finský samopal, který se dánská armáda rozhodla přijmout do výzbroje. Zvláštní tvar přední rukojeti měl zlepšit ergonomii a zvýšit pohodlí pro střelce. Ukázalo se však, že taková zbraň je příliš drahá a složitá pro masovou výrobu, Dánové proto zavedli původní finskou variantu pod označením M/41. Vyrobené kusy Lettet-Forsogs nicméně sloužily ještě po II. světové válce.

Zbraň vyráběná bezprostředně po II. světové válce společností DISA (obchodní značka Madsen). Kvalitou zpracování se podobal samopalům z 30tých, jednalo se o velmi propracovaný výrobek, jehož většímu rozšíření však bránila vysoká cena. Produkce tak skončila po pouhém roce, kdy se objevil jednodušší model 1946, a pouze malé množství těchto zbraní se podařilo vyvézt do Mexika a Salvadoru.

Jednoduše řešený, levný, a zároveň odolný a účinný samopal. Unikátním prvkem zbraně je rozborka, při níž se po vyšroubování objímky tělo rozevře do stran. Po několika letech byl model 1946 nahrazen slavnějším Madsen 1950. Ve službách paraguayské armády zbraň vydržela až do konce 20. století.

Vítěz zkoušek dánské armády na nový samopal. Jedná se o licenční verzi švédského modelu Carl Gustav m/45. Výroba probíhala ve státní zbrojovce v Kodani.

Nepatrně upravený model 1946. Úpravy spočívaly především k pohodlnějšímu ovládání zbraně. Samopal se prosadil na světovém trhu a stal se patrně nejznámější dánskou ruční palnou zbraní ve druhé polovině 20. století. Zájem o něj měly zejména státy Střední a Jižní Ameriky, kde se především u policejních oddílů používal dlouhá desetiletí.

Poslední ze série samopalů Madsen. Od svých předchůdců se na první pohled liší zakřiveným zásobníkem namísto stávajícího rovného. Existovaly dvě verze, přičemž druhá, označovaná jako Model II, byla vybavena odnímatelným pláštěm hlavně s úchytem na bodák.